Antropogenní emise z vytápění jsou nepřímo úměrné teplotě vzduchu, což znamená, že v chladné polovině roku jsou emise z vytápění vyšší než v teplé polovině. Zatímco domácnosti s vlastním vytápěním mají svůj individuální režim, dálkové zásobování teplem je upraveno vyhláškou č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Podle této vyhlášky začíná otopné období 1. září a končí 31. května následujícího roku. Dodávka tepelné energie se v tomto období zahájí, pokud průměrná denní teplota venkovního vzduchu v příslušném místě poklesne pod +13 °C ve dvou po sobě následujících dnech a podle vývoje počasí nelze očekávat její zvýšení nad tuto hodnotu v následujícím dni.

Emise z vytápění jsou odhadovány na základě počtu denostupňů, který je definován jako součin počtu dnů otopného období a rozdílu průměrné teploty vnitřního vzduchu ve vytápěných prostorách a průměrné teploty venkovního vzduchu v těchto dnech:

D° = n∙(t_is−t_es)

kde D° je počet denostupňů, n je počet dnů otopného období, t_is je průměrná teplota vnitřního vzduchu ve vytápěných prostorách (21 °C) a t_es je průměrná teplota venkovního vzduchu ve dnech otopného období. Pro její stanovení se obvykle používá průměrná teplota z denních měření stanic v dané lokalitě.