Dlouhodobý průměr základního odtoku (1971-1990)

Základní odtok je definován jako část celkového odtoku tvořená dotací z podzemních vod a je vztahován k profilu na toku. Představuje dynamickou složku podzemních vod, která je součástí hydrologické bilance.

Pro jednotlivé roky, hydrologické i kalendářní jsou počítány roční a měsíční průměrné hodnoty základního odtoku pro vybraná povodí. Základní výpočetní postup je již dříve zmíněná metoda Kliner-Kněžkova, doplněná výpočtem odvozeným z výtokových čar. Ročně je takto vypočten základní odtok pro přibližně 84 profilů, ze kterých jsou odvozeny hodnoty pro 39 hydrogeologických rajonů. Vypočtené hodnoty jsou používány jako vstupní údaje o zdrojích podzemních vod pro státní vodohospodářskou bilanci.

V mapě jsou vyjádřeny isolinie specifického základního odtoku v l.s^-1km^-2. Výpočet byl proveden metodou Kliner-Kněžek za období 1971 - 1990. Pouze jako doplňující byly použity hodnoty z jiných období, nebo vypočtené jinou metodou. V těchto případech podle dříve ověřených vztahů byly takto získané hodnoty přepočteny k uvedenému období a základní použité metodě.

Základní odtok vypočtený pro jednotlivá definovaná povodí byl pro účely konstrukce isolinií vztažen k těžišti plochy, ze které byl odvozen. Hydrogeologická struktura nebyla při vytváření isolinií základním vstupem. Byla použita jako pomocný údaj pouze v případě, že vedení isoline nebylo jednoznačné.

Z celého pole isolinií je zřejmé, že určujícím fenomenem pro vznik a velikost základního odtoku jsou srážky. Proto ve vyšších polohách, kde srážkové úhrny jsou vysoké, dosahují specifika základního odtoku největších hodnot jako odraz trvalého doplňování podzemních vod.