II.4.4 Závěry

Vyhodnocení kvality ovzduší pro rok 2009 respektující požadavky nařízení vlády č. 597/2006 Sb. indikuje následující problémy z hlediska splnění termínů imisních limitů (cílových imisních limitů) stanovených legislativou ČR v oblasti ochrany ovzduší:

• Z map plošného znázornění imisních charakteristik pro rok 2009 vyplývá: imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM₁₀ byl v roce 2009 překročen na 0,54 % území České republiky, pro 24hodinovou koncentraci PM₁₀ na 4,42 % území, pro roční průměrnou koncentraci NO₂ na 0,03 % území, pro 24hodinovou koncentraci SO₂ na 0,0013% a pro roční průměrnou koncentraci benzenu na 0,006 % území. Imisní limit pro alespoň jednu znečišťující látku byl překročen na 4,44 % území České republiky. Cílový imisní limit byl pro roční průměrné koncentrace arsenu překročen na 0,02 % území České republiky a benzo(a)pyrenu na 2,31 % území. Alespoň pro jednu znečišťující látku byl cílový imisní limit překročen na 2,3 % území České republiky (mimo troposférického ozonu).

• Úrovně znečištění ovzduší částicemi PM₁₀ překračují i nadále imisní limity. V roce 2009 byl zaznamenám určitý vzestup naměřených koncentrací této látky proti předchozímu roku na většině lokalit způsobený zejména vlivem méně příznivých meteorologických a rozptylových podmínek v lednu, únoru a prosinci roku 2009. Imisní limit pro 24hodinovou koncentraci PM₁₀ byl v roce 2009 překročen opět nejčastěji v Moravskoslezském kraji (Ostravsko a Karvinsko), v menší míře pak v Jihomoravském, Středočeském, Olomouckém, Ústeckém, Zlínském, Jihočeském kraji a v Praze. Imisní limit pro 24hodinovou průměrnou koncentraci byl překročen na 4,4 % území (v roce 2008 na 2,9 % území, v roce 2007 na 6,3 % území), limit pro roční průměrnou koncentraci byl překročen na 0,54 % území ČR (v roce 2008 na 0,44 % území, v roce 2007 na 0,7 % území). V oblastech, kde koncentrace PM₁₀ v roce 2009 překročily imisní limity, žije zhruba 18 % populace, (v roce 2008 to bylo 15 % populace, v roce 2007 32 % populace). Nejzávažnější situace ve znečištění suspendovanými částicemi zůstává na území aglomerace Moravskoslezského kraje (Ostravsko-Karvinsko). Je to důsledek toho, že v této oblasti k dopravě a lokálním zdrojům, které jsou hlavními emisními zdroji suspendovaných částic i v ostatních regionech, přistupují i další významné zdroje emisí částic, kterými jsou hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. K imisnímu zatížení této oblasti přispívá rovněž regionální přenos ze zdrojů v Polsku (silně industrializovaná oblast Katovic).

• V roce 2004 se začaly v České republice sledovat koncentrace jemných částic PM_2,5. Převládajícím zdrojem emisí frakce PM_2,5 jsou spalovací procesy produkující sekundární částice vznikající v důsledku chemických reakcí mezi plynnými složkami a kondenzací horkých plynů a par. Výsledky měření za rok 2009 dokládají značné znečištění na území Moravskoslezského kraje (Ostravsko-Karvinsko). Z 36 lokalit, kde se v r. 2009 měřila koncentrace jemných částic PM_2,5, byl překročen imisní limit pro roční koncentraci (podle směrnice Evropského parlamentu 2008/50/EC, která bude implementována do české legislativy) na 10 lokalitách. Nejvyšší roční průměrné koncentrace PM_2,5 vykazují, obdobně jako v případě frakce PM₁₀, lokality na Ostravsko-Karvinsku, kde byly celkem na 7 lokalitách naměřeny koncentrace nad limitem. Dvě stanice, kde byly naměřeny nadlimitní koncentrace PM_2,5, jsou v aglomeraci Brno a jedna v Olomouckém kraji (Přerov).

• Imisní limit pro ochranu zdraví pro 24hodinové a hodinové koncentrace oxidu siřičitého nebyl v roce 2009 překročen na žádné monitorovací stanici v České republice, naopak 24hodinový imisní limit oxidu siřičitého byl překročen na jedné monitorovací stanici (Teplice-ZÚ).

• Koncentrace přízemního ozonu – „letní“ škodliviny fotochemického původu – je ovlivňována charakterem počasí v teplé polovině roku. Koncentrace v roce 2009 v porovnání s předchozími lety poklesly. Cílový imisní limit byl překročen na 47 % území České republiky. Asi 23 % populace bylo v průměru v hodnoceném období 2007–2009 vystaveno koncentracím přízemního ozonu překračujícím cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí. Oproti předchozímu tříletému období došlo na téměř 88 % lokalit v hodnoceném tříletém období 2007–2009 k poklesu počtu překročení hodnoty 120 μg.m^-3. Tento pokles pravděpodobně souvisí s mírným poklesem maximálních teplot během letního období (duben–září) 2009 a dále s určitým poklesem imisních koncentrací prekurzorů ozonu (především NO₂) v porovnání s rokem 2006, který již nebyl zařazený do hodnoceného tříletého období 2007–2009.

• Řada měst a obcí byla vyhodnocena, stejně jako v roce 2008, jako území s překročeným cílovým imisním limitem pro benzo(a)pyren. Jedná se o 2,31 % plochy České republiky, kde žije asi 35,5 % obyvatel. Oproti roku 2008 byly roční průměry koncentrací v roce 2009 srovnatelné.

• Za alarmující lze pokládat současné překračování limitů suspendovaných částic PM₁₀ a benzo(a)pyrenu a imisního limitu pro jemné částice PM_2,5 podle směrnice 2008/50/EC, zejména v souvislosti s jejich závažnými zdravotními dopady. Je předpoklad, že i v obcích, kde se neměří, mohou být zvýšené, ale i nadlimitní koncentrace benzo(a)pyrenu vlivem emisí z lokálních zdrojů (spalování v domácnostech).

• Zvyšující se dopravní zatížení se projevuje překročením imisních limitů včetně mezí tolerance pro NO₂ na dopravně exponovaných lokalitách, konkrétně na třech stanicích v hlavním městě Praze a v Brně, na dvou lokalitách v Ústeckém kraji (Ústí n.L. a Děčín) a jedné v Ostravě. Překročení limitu lze předpokládat i na dalších podobně dopravně zatížených místech, kde není prováděno měření.

• Měření za rok 2009 indikují, že opětovně dochází k překračování imisního limitu pro benzen v Ostravě především jako důsledek emisí při výrobě koksu.

• Cílový imisní limit pro roční průměrné koncentrace arsenu byl v roce 2009 překročen v Ostravě (Ostrava-Mariánské Hory) a v Kladně (Kladno-Švermov). Nadlimitním koncentracím bylo v roce 2009 vystaveno asi 0,25 % populace ČR.

• Cílové imisní limity pro roční průměrné koncentrace niklu a kadmia a imisní limity pro roční průměrnou koncentraci olova a maximální 8hodinovou koncentraci oxidu uhelnatého nebyly v roce 2009 překročeny.

• Cílový imisní limit pro ozon AOT40 pro ochranu vegetace byl v roce 2009 překračován na téměř celém území České republiky.

• Imisní limity oxidu siřičitého a oxidů dusíku pro ochranu vegetace a ekosystémů nebyly v r. 2009 překročeny na žádné venkovské monitorovací stanici.

• V aglomeracích je problém zvýšených koncentrací znečišťujících látek v ovzduší vzhledem k vysoké hustotě obyvatelstva obzvláště závažný a dotýká se velkého počtu lidí. Překračování limitů v hl. m. Praze souvisí především se značným dopravním zatížením a zejména s tím, že dopravně nejzatíženější komunikace vedou přímo středem města. Výsledky naměřených koncentrací PM₁₀, NO₂ a benzo(a)pyrenu zůstávají podnětem k řešení zcela nevyhovující dopravní situace v Praze, kde je nadlimitními koncentracemi zatížena značná část populace. Obdobná situace je na dopravně zatížených lokalitách v Brně. V Moravskoslezském kraji se na znečištění ovzduší podílí významným způsobem kromě dopravy i hutní průmysl a průmysl zpracování paliv. Jedná se zejména o Ostravsko-Karvinskou oblast, která je nejvíce znečištěnou lokalitou v České republice.

• V přehledu nejvíce znečištěných lokalit ČR suspendovanými částicemi frakce PM₁₀ s ročním limitem nad 40 μg.m^-3 dominují stanice Ostravy a Karvinska. Podobná situace je v případě překročení limitu pro roční průměrné koncentrace jemných částic frakce PM_2,5 podle směrnice 2008/50/EC (25 μg.m^-3). Koncentrace benzo(a)pyrenu stále překračují cílový imisní roční limit 1 ng.m^-3 v řadě větších sídel celé České republiky (ale dá se předpokládat, že i v menších sídlech dochází k překračování tohoto limitu). Na řadě lokalit (především v Moravskoslezském kraji a na Kladně) byly v roce 2009 limitní hodnoty překročeny dokonce několikanásobně. Jedinou lokalitou s překročením ročního imisního limitu pro benzen (5 μg.m^-3) byla, stejně jako v předchozích letech, stanice Ostrava-Přívoz.

Překračování imisních limitů pro suspendované částice je závažným problémem ve většině evropských měst. Suspendované částice v atmosféře jsou komplikovaný fenomén a jejich aktuální hmotnostně vyjádřená koncentrace je jen zčásti dána příspěvkem lokálních emisí primárních částic, zejména dopravou. Další příspěvek k aktuální koncentraci je dán reemisemi a zbývající část jsou sekundární anorganické i organické částice vzniklé chemickou transformací plynných složek jak antropogenního původu (SO₂, NO_x a nemetanické těkavé organické látky), tak i emisemi přírodními. Řešení vysokých koncentrací suspendovaných částic v evropských městech je nutné řešit jak kooperací v rámci Evropy, tak na místní či regionální úrovni, zejména opatřeními na lokálním vytápění a snižováním emisí spojených s dopravou včetně zlepšování úklidu komunikací.

Relativně vysoký podíl sekundárních částic ukazuje, že poměrně významného snížení koncentrací PM₁₀ bude možné dosáhnout dalším snižováním emisí složek vedoucích k tvorbě frakce sekundárních částic v atmosférickém aerosolu. Znamená to zejména snižování emisí oxidů dusíku a těkavých organických látek v souladu s požadavkem dosažení národních emisních stropů. Další snižování emisí, zejména oxidů dusíku, ale i emisí těkavých organických látek ve velkoplošném měřítku, je také jedinou cestou možného snižování zátěže nadměrnými koncentracemi přízemního ozonu.

Hodnocení kvality venkovního ovzduší se opírá především o výsledky měření imisí, které je s ohledem na požadavky legislativy směrováno především do velkých měst. Podle odborného odhadu a na základě výsledků v poslední době publikovaných prací však lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že zvýšené i nadlimitní koncentrace řady látek se vyskytují i v řadě malých obcí, kde se znečištění ovzduší nemonitoruje a ve kterých u nás žije poměrně značná část populace. Jedná se zejména o koncentrace suspendovaných částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Zásadní roli na znečištění ovzduší hraje geomorfologie území, dopravní zátěž a způsob vytápění. Při použití dřeva a uhlí pro vytápění dochází ke zvýšení emisí částic, polyaromatických uhlovodíků a těžkých kovů. Pokud je v lokálních topeništích spalován odpad, dochází navíc k emitování nebezpečných dioxinů.