Popis synoptických typů zde uvádíme podle metodického předpisu "Katalog povětrnostních situací pro území ČSSR. Praha, HMÚ 1968", který se dodnes používá při tvorbě kalendáře synoptických typů. Z této publikace uvádíme doslovný přepis úvodu a popisu jednotlivých typů, včetně schematických obrázků, znázorňujících typické rozložení hlavních synoptických útvarů při jednotlivých situacích. Ke každé situaci vybrali autoři této typizace "vzorové" období pro daný synoptický typ, my sme to doplnili animací z reanalýz podle NCEP (National Centers for Environmental Prediction) stažených z adresy http://www.wetter-zentrale.de/topkarten/fsreaeur.html.

K problematice typizace povětrnostních situací bylo již hodně napsáno, ale názory nejsou sjednoceny. Jsou na příklad názory, které směřují proti typizaci jako takové a podle nichž by bylo lepší uvádět ve vztah směr proudění při zemi a ve výšce s povětrnostními prvky na daném území. V mnoha případech by byl výsledek jistě velmi uspokojivý. Naproti tomu při typizaci povětrnostních situací bereme zřetel nejen na okamžitý stav přízemního a výškového proudění, ale i na polohu frontální zóny, na charakter tlakového pole a na vzduchové hmoty. Tyto parametry mají rozhodující vliv na rozložení vertikálních pohybů a tím i na počasové projevy.
Uvedené důvody vedou k vytvoření a používání typizace povětrnostních situací. V názorech na typizaci však není u nás jednotnost. Existují typizace od více autorů. K některým účelům je používán katalog Hesse – Brezowského (1). Kalendáře jsou sestaveny pro různá období. Kalendáře publikované v HMÚ mají omezenou možnost použití, jelikož platí pro vybrané dny a krátká období. Při tom vzrůstá tendence používat typizace povětrnostních situací v klimatologii i synoptice. Projevila se tedy nutnost sestavení nového kalendáře, sjednocení typizace pro celé území ČSSR a zpracování co nejdelšího období. Z těchto důvodů vydáváme kalendář synoptických situací pro období 1946 – 1965, ve kterém jsou typizovány všechny dny, a který platí pro celé území ČSSR. Byl sestaven pracovníky synoptické služby z Prahy i Bratislavy.
Potřeba katalogu, sestaveného pro co nejdelší období a pokrývajícího všechny dny, je naléhavá jak v synoptice při doplňování předpovědí barického pole a vyhledávání analogií v dlouhodobé předpovědi, tak i při dynamicko – klimatologickém zpracování oblastí nebo určitých míst.
Vzhledem k požadavkům na katalog je tedy třeba, aby typizace zachycovala na jedné straně uzavřené cirkulační pochody, tj., aby charakterizovala přirozená synoptická období. Této zásadě by vyhovoval katalog sestavený podle Multanovského definice přirozeného synoptického období, který by však sloužil výhradně jen ke studiu cirkulace. Na druhé straně je však nutné vyhovět i potřebám dynamické klimatologie, která se zabývá zpracováním meteorologických prvků. S přirozenými synoptickými obdobími bychom v tomto druhém období nevystačili, jelikož v rámci přirozeného období se může ráz cirkulace a počasí nad oblastí řádově tak velikou jako území našeho státu, zásadně měnit. Může jít například o přechod několika front a o putující uzavírající anticyklóny. Lepší vztah mezi prvky a obdobími zaručuje typizace dělaná na základě Baurovy definice a použitá v katalogu Hesse – Brezowského. Katalog Hesse – Brezowského se však v mnohých případech pro naše území použít nedá, jelikož je dělán pro západní Německo. Kromě toho jsou v něm případy nezařazených dnů.
Snaha o zachování přirozených synoptických období v rámci možností na jedné straně a respektování období s jednotným počasím na druhé straně vede tudíž v československém katalogu k nutnému kompromisu mezi Multanovského a Baurovým způsobem typizace.
Proti typizacím, dosud u nás uveřejněným (2), (3), (4) bylo nutno počet typů rozšířit hlavně proto, že jsou nyní typizovány všechny dny. Jsou na příklad situace, které se do žádného z dosud používaných typů zařadit nedaly. Kromě toho jsou situace kratšího trvání, které často doprovázejí mohutnou přestavbu. Daly by se definovat jako elementární synoptický proces nad naším územím, který se projevuje zásadně odlišně cirkulačně i v počasí než předcházející i nastávající situace.
Kromě typů, uvedených v publikacích (2), (3), které jsme vzali za základ, bylo zavedeno 5 nových typů (SEc, Vfz, Bp, Cv, Ap). Typ SEc, jihovýchodní cyklonální situace, který je obsažen v katalogu Hesse – Brezovského, je poměrně řídký, avšak ve zpracovaném dvacetiletém období se vyskytoval. Typ Vfz, vchod frontální zóny, byl zvolen pro situace hyperbolického bodu nad střední Evropou a aktivní frontální činností a nedá se zařadit do rámce žádného z dosud používaných typů. Typ Bp, putující brázda, je charakterizován rychlým přechodem brázdy nízkého tlaku při zemi i ve výšce od západu přes střední Evropu na východ. Současně postupují uvnitř brázdy od jihu k severu frontální vlny. Situace výškové cyklóny (Cv) byla zvolena pro takové případy, kdy na přední straně hřebene vysokého tlaku nastupujícího od západu sjíždí přes střední Evropu od severozápadu výšková cyklóna, při zemi málo vyjádřena nebo úplně maskovaná, s charakteristickým počasím. Typ putující anticyklóny (Ap) byl zaveden pro ty případy, kdy na závěr cyklonální situace postupuje ze západního sektoru přes střední Evropu anticyklóna, která způsobí výrazné krátkodobé zlepšení počasí.
Typizování bylo provedeno z hlediska respektování přirozeného synoptického období. To znamená, že zásada uzavřeného cirkulačního pochodu v oblasti Evropy a přilehlé části Atlantského oceánu byla zachována až do té meze, kdy se změnil zásadně režim tlakového pole a systém proudění ve střední Evropě. Každé období, jak vyplývá z uvedeného, je charakterizováno určitým směrem proudění nebo jeho charakteristickými krátkodobými změnami, režimem tlakového pole (a z něho vyplývajícím systémem vertikálních pohybů), určitým způsobem přechodu front a přílivem vzduchových mas určitého původu nebo jejich střídáním. Kromě toho má daný typ období charakteristický nástup, průběh a zakončení.
Při vymezování hranic období dělala určité potíže západo–východní orientace území našeho státu. V některých případech proběhla přestavba na celém území během jednoho dne. V jiných případech, například při západní situaci, byl dáván nástup příchodem fronty do Čech, konec při uklidnění na východním Slovensku.
Přesto, že proti předchozím pracím byl rozšířen počet typů o pět, nedá se říci, že by se jimi daly plně vystihnout všechny situace, vyskytující se na synoptických mapách. Nutnost typizovat všechny dny vedla k tomu, že některé případy, které se vymykají všem 25 typům, zařadili jsme k těm typům, od kterých se nejméně lišily. Názory na tyto případy se však různily, právě tak jako názory na některé posloupnosti situací, kde v důsledku jinak zvolených časových úseků by vyplývala i nutnost změnit názvy několika po sobě jdoucích situací. V těchto posledních případech jsme se snažili rozdělit časové úseky tak, aby souhlasily s přirozeným procesem.
Pojmům cyklonální a anticyklonální situace je třeba rozumět tak, že během dané situace převládá nad naším územím cyklonální nebo anticyklonální tlakové pole. V prvém případě to však neznamená, že musejí po všechny dny padat srážky. V některých dnech může být cyklonalita slaběji vyjádřena nebo může přecházet hřeben vyššího tlaku mezi dvěma frontami. Naproti tomu při anticyklonálních situacích může dojít v některých oblastech ke srážkám, na příklad při přechodu slabé fronty při výměně anticyklón nebo při prohřívání studeného vzduchu v létě. Při situacích Wa a NWa se výrazně projevují orografické vlivy severních horských pásem, takže tam někdy dochází ke srážkám.
Typy situací mají více nebo méně široké meze, ve kterých se jednotlivé situace od sebe odlišují. Na příklad při situaci brázdy (B) mohou postupovat frontální vlny v některém případě od jihu přes Čechy a Moravu, ale Slovensko je v teplém vzduchu. V jiném případě postupují vlny z Maďarska přes střední nebo východní Slovensko. Na schematických mapách je vyznačena průměrná poloha frontální zóny při této situaci a rozložení prvků, zpracovaných z většího počtu situací B, bude odpovídat této průměrné poloze. Je však třeba počítat s tím, že některé situace se tomuto průměru vymykají, i když patří k stejnému typu.
Výše uvedené skutečnosti vymezují hranice použitelnosti katalogu. Při práci s katalogem je nutno počítat s netypičností některých situací s určitými rozdíly v situacích jednoho typu a dále s tím, že přestavba může probíhat v některé části našeho území dříve než v jiné.
Sestavení kalendáře situací proběhlo tímto způsobem: Kolektiv pracovníků byl rozdělen na dvě skupiny, z nichž každá provedla typizaci celého dvacetiletého období nezávisle podle přízemních a výškových map. Pak byla společně situace sjednocena. Jako podkladů bylo použito „Denních přehledů počasí“, dále map, publikovaných západoněmeckou službou, a pro starší léta období byly použity pracovní mapy z bratislavské a ruzyňské služebny.
Velmi důležitá byla závěrečná prověrka kalendáře. Byla provedena tak, že členům kolektivu byly přiděleny jednotlivé typy situací a ti je prověřili za celé dvacetileté období (při prvním třídění se probíraly situace chronologicky).
Při závěrečné prověrce byly kresleny na jednu mapu polohy center tlakových útvarů při všech situacích daného typu za celé období (obr.1). Obdobně byly kresleny polohy všech frontálních zón metodou spojování poloh putujících frontálních útvarů v jednotlivých dnech (obr.2). Pomocí těchto map byly sestaveny schematické mapy období.
Cyklonální oblasti jsou znázorněny tmavou plochou. Schematická mapa situace Nc je zakreslena pro názornost do obr.1 a obr.2 a symbolika, použitá na schematických mapách na (obr.3).

1. Hess, P. – Brezowsky, H.: Katalog der Grosswetterlagen Europas. Berichte des Deutschen Wetterdienstes in der US-Zone, Nr. 33. Bad Kissingen 1952.

2. Brádka, J. - Dřevikovský, A. - Gregor, Z. - Kolesár J.: Počasí na území Čech a Moravy v typických povětrnostních situacích. Praha, HMÚ 1961.

3. Ballon, L. - Forgáč, P. - Molnár, F.: Počasie na území Slovenska za typických poveternostných situácií. Praha, HMÚ 1964.

4. Rein, F.: Weather typing with regard to dynamic climatology. Studia geophysica et geodaetica, roč. 3, Praha 1959, č. 2.

5. Brádka, J.: Přirozené sezóny na severní polokouli, Praha 1966.
 
 
 

stránky připravuje:Stanislav Racko