Výškové tlakové pole situace je vždy tvořeno řídící cyklónou nad Finskem a severozápadní částí SSSR a cyklónou v severozápadní části Atlantického oceánu. Mezi nimi se rozkládá mohutný hřeben vysokého tlaku probíhající od Azor přes Britské ostrovy na Grónsko a Grónské moře. V hřebenu se obvykle vytváří samostatné jádro vyššího tlaku se středem v oblasti Irska. Při zemi někdy zasahuje tato anticyklóna svým výběžkem k jihovýchodu přes Francii a Bavorsko až nad Maďarsko. Za tohoto rozložení tlakových útvarů probíhá frontální zóna z Norského moře přes Kattegat do střední Evropy. Vchod frontální zóny bývá na sever od Islandu, delta obyčejně ústí do oblasti nižšího tlaku na Balkáně. Do této frontální zóny pronikají jednotlivé frontální vlny z atlantské cyklóny Dánským průlivem. V jejím vchodu se vlivem studeného vzduchu, přiváděného od severu, aktivizují a postupují do střední Evropy, kde okludují a zanikají ve výběžku vysokého tlaku nad Alpami. V některých případech proniká studený vzduch za okluzemi až do oblasti nízkého tlaku nad Středozemní moře, kde oživuje cyklonální činnost v nevýrazné frontální zóně probíhající od Sardinie přes jižní Rumunsko na Azovské moře. Severní cyklonální situace se vyskytuje po celý rok s výrazným minimem na konci léta a výrazným maximem na konci zimy.