Hlavním rysem této situace je frontální zóna orientovaná od jihozápadu k severovýchodu v prostoru Britské ostrovy Baltské moře. Teplá anticyklóna související s touto frontální zónou leží zpravidla nad Středozemním mořem. Při zemi je tato anticyklóna mnohdy jen slabě vyjádřena a podle roční doby nahrazena často jen výběžkem vyššího tlaku, který zasahuje od Kaspického moře na Balkán a někdy až do západního Středomoří. V tomto pásmo vyššího tlaku se střídavě tvoří samostatné nevýrazné anticyklonální středy. Výšková cyklóna leží při této situaci jižně od Islandu a tvoří vhodné podmínky pro příliv studeného vzduchu z oblasti Grónska k jihovýchodu, do středních částí Atlantského oceánu. Tato cyklóna v průběhu situace většinou slábne a postupuje zvolna na Norské moře. Takto orientované výškové útvary, anticyklóna nad Středozemním mořem a cyklóna u Islandu, tvoří vhodné podmínky pro vznik frontální zóny s vchodem nad Atlantikem v oblasti jihozápadně od Irska. V této frontální zóně se setkávají vzduchové hmoty s poměrně velkými teplotními rozdíly, neboť teplý vzduch přichází od jihozápadu, studený od severozápadu až severu. Velký teplotní kontrast podporuje tvoření frontálních vln a pohyblivých níží, které postupují pak z místa vchodu frontální zóny přes Britské ostrovy, Severní moře, jižní Skandinávii do Finska a často dále až do Severního moře ledového. Fronty spojené s těmito nížemi zasahují aktivně střední Evropu, a tak se naše území dostává střídavě do teplého a studeného vzduchu. Protože se celé frontální rozhraní, na němž vznikají vlny, v průběhu situace posunuje od severu k jihu, převládá na našem území zpočátku teplé jihozápadní proudění, ke konci situace studené západní až severozápadní proudění. Šipka znázorňující polohu frontální zóny na schematické mapce souhlasí s průměrnou polohou. Rozptyl drah jednotlivých frontálních vln je však při této situaci dosti veliký. Někdy zvláště na jaře, kdy je dostatečná zásoba studeného vzduchu, leží frontální zóna jižněji a podružné níže, které se v ní tvoří, postupují po dráze severní Francie – Belgie – severní Německp – Pobaltské republiky - Ruské federace. Při jižní dráze níží se fronty na našem území projevují pochopitelně silněji. Za studenou frontou, která uzavírá období, postupuje někdy studená anticyklóna z oblasti Islandu k jihovýchodu na pevninu. Rozložením tlakových útvarů a polohou frontální zóny se blíží tato situace jihozápadní situaci SWc3. V některých případech koncem situace SWc2 teplá tlaková výše nad Středozemním mořem slábne a ustupuje k východu. Studený vzduch proudící v týlu frontálních vln k jihovýchodu pronikne potom do západního Středomoří a přispěje tam k utvoření brázdy nízkého tlaku. Frontální poruchy postupující ve frontální zóně směřují potom z Itálie přes Německo k severovýchodu a mají tak podobnou dráhu jako při situaci brázdy. Takový uzávěr situace SWc2 trvá většinou jen jeden den a nelze jej proto považovat za samostatný celek. Jak ukazuje statistika, je situace SWc2 poměrně častá a vyskytuje se po celý rok s přibližně stejnou četností. Nejmenší výskyt má v září.
Typická situácia první skupiny: 8. - 14.11.1961