Hlavním rysem této situace je stacionární cyklóna vyjádřená obzvláště ve výšce, která leží nejčastěji v západní části střední Evropy. Cyklóna se ke konci období v některých případech pomalu přemisťuje k východu. Vysoký tlak je nad severozápadní částí SSSR a Skandinávií, druhý nad Atlantickým oceánem. Oba jsou spojené sedlem, které se udržuje v oblasti Britských ostrovů. Atlantická frontální zóna přechází přes Island a směřuje na severovýchod. Okolo řídící cyklóny nad střední Evropou postupují přízemní frontální poruchy, které mají nejlepší podmínky k oživení ve východní části níže, protože je tu dostatečný příliv teplého vzduchu od jihu. Velký vliv na počasí u nás má i poloha centra cyklóny. Podle toho naše území zasahují frontální poruchy od jihovýchodu a někdy i ze severního sektoru. Frontální poruchy mají většinou jen málo vyvinutý tvar vln. V některých případech, když leží střed výškové cyklóny nad naším územím, obíhají je frontální vlny, aniž by ovlivňovali počasí u nás, kde se může vytvořit ve studeném vzduchu malá přízemní anticyklóna. Uvedená situace se vyskytuje po celý rok. Největší zastoupení má v letních měsících (květen až srpen).
Typická situace 15.-19.10.1960