Situace je tvořena tlakovým sedlem nad střední Evropou, vždy mezi čtyřmi šachovitě rozloženými stacionárními tlakovými útvary. V závislosti na jejich poloze je možno rozdělit situaci na dvě skupiny. Výškové i přízemní tlakové pole první skupiny je tvořeno azorskou anticyklónou, zasahující svým výběžkem do jihozápadní Evropy nad Francii a západní Alpy, anticyklónou nad severní Evropou, jejíž střed při zemi leží nejčastěji nad Bílým mořem, stacionární cyklónou v jihovýchodní Evropě. Sedlo nižšího tlaku bývá v prostoru Čech, Polska, Německa a Dánska. Jednotlivé frontální poruchy postupující od západu přes Britské ostrovy se nad Severním mořem působením studeného vzduchu, přivedeným od severovýchodu, oživují a pronikají sedlem přes střední Evropu k jihovýchodu. Výškové i přízemní tlakové pole druhé skupiny je tvořeno anticyklónou nad jihozápadní Evropou, při zemi se středem v oblasti Pyrenejí, anticyklónou nad Norským mořem, stacionární cyklónou s přízemním středem na západ od Irska a nevýraznou cyklónou nad východní Evropou. Sedlo nižšího tlaku bývá nad Čechami, Polskem a Německem. Frontální poruchy, které pronikají od západu a jihozápadu přes Anglii do sedla, regenerují obdobně jako v případě prvé skupiny a postupují sedlem k východu přes Čechy na západní Ukrajinu. Obě skupiny mají stejnou četnost a nejčastěji se vyskytují v zimě a na jaře, nejméně na podzim.
Typická situace první skupiny: 10.-13.4.1956
Typická situace druhé skupiny: 29.-30.1.1960