Tato situace se podstatně liší od ostatních jihozápadních situací. Na rozdíl od situace SWc2, SWc3 a SWa, které mají výrazně vyjádřenou frontální zónu téměř v zonálním směru, je situace SWc1 meridionální. Hlavním jejím rysem je totiž stacionární výšková cyklóna v oblasti Britských ostrovů. Tato tlaková níže je dobře vyjádřena jak ve výšce, tak i při zemi a způsobuje ve střední Evropě ve vyšších hladinách jihozápadní proudění poměrně teplého a vlhkého vzduchu ze západního Středomoří. Studená fronta, někdy studená okluze, která postupuje na východní straně této níže přes Francii do střední Evropy, se zde v jihozápadním proudění zpomaluje a často se stává kvasistacionární. Tvoří často rozhraní mezi teplým tropickým vzduchem na Balkáně a vracejícím se polárním vzduchem nad západní Evropou. Na tomto rozhraní vznikají někdy nad severní Itálií a Alpami mělké frontální vlny, které postupují přes naše území k severu. Rozložení tlakových útvarů nad ostatním územím Evropy není pro charakter situace tak podstatné. Nad SSSR se při této situaci často tvoří oblast vysokého tlaku, nebo, hlavně ve studené roční době, postupuje přes území Ruské federace anticyklóna po polární ose od severozápadu k jihovýchodu. Někdy se však frontální vlny postupující přes střední Evropu k severu nad Skandinávií oddělují od řídícího proudění spojeného se stacionární cyklónou nad Britskými ostrovy a uchylují se k východu do středních částí Ruské federace. Délka trvání situace je úzce spjatá s životní drahou řídící cyklóny v oblasti Britských ostrovů. Ta ke konci období slábne a její střed se často přemisťuje nad Severní moře, kde zaniká. Situace SWc1 se nejčastěji vyskytuje v letních období od května do září.
Typická situace: 14.- 17.11.1959