II.1 Staniční sítě sledování kvality
venkovního ovzduší
Hodnocení imisní situace se opírá o data archivovaná v imisní databázi
Informačního systému kvality ovzduší České republiky. Vedle údajů ze
staničních sítí ČHMÚ přispívá do imisní databáze ISKO již řadu let několik
dalších organizací podílejících se rozhodujícím způsobem na sledování
znečištění ovzduší v České republice. Jak již bylo uvedeno v předmluvě, od
roku 1996 jsou do imisní databáze ISKO ukládána a prezentována data z
německé a od roku 1997 i z polské příhraniční oblasti.
Počátkem roku 2000 vznikla potřeba optimalizovat imisní síť tak, aby
poskytovala státním orgánům pro území celého státu potřebné informace a
nástroje pro plnění úkolů vyplývajících z příslušných směrnic Evropské unie
a závazků plynoucích z mezinárodních dohod České republiky v oblasti ochrany
ovzduší a aby rozmístění monitorovacích stanic odpovídalo požadavkům směrnic
EU. Současně se projevila nezbytnost inovace techniky opotřebené
nepřetržitým provozem a vykazující výrazně zvyšující se poruchovost. V rámci
řešení projektu VaV byl zpracován Návrh optimalizované sítě monitoringu
kvality ovzduší a v návaznosti na něj v r. 2002 Prováděcí projekt státní
imisní sítě (SIS) zahrnující síť AIM a doplňkovou síť s manuálními odběry
vzorků. Projekt SIS byl ve smyslu §6, odst. 8 a §7, odst. 5 zákona č.
86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zaměřen na zajištění sledování kvality
ovzduší na celém území ČR a zejména v oblastech se zhoršenou kvalitou
ovzduší. V projektu byly rovněž zohledněny nové poznatky a požadavky na
sledované znečišťující látky a změna emisní situace našeho státu. Sledování
znečišťujících látek ve státní imisní síti bylo zaměřeno zejména na ty
látky, pro které jsou stanoveny imisní limity. Vycházelo se z předpokladu,
že navržená SIS jednotně provozovaná pověřenou organizací je základním
článkem sledování kvality ovzduší v ČR. V případě potřeby může být vhodně
doplňována účelovými sítěmi jiných organizací, nebo monitorovacími stanicemi
provozovanými na úrovni nižších článků státní správy (krajů a vybraných
obcí). Trvalý provoz této sítě, která byla vybudována s přispěním projektu
PHARE, byl zahájen 1. 1. 2004.
V tabulkách II.1.1–II.1.5 jsou přehledně uvedeny počty lokalit v
jednotlivých zónách a aglomeracích, ze kterých byla v roce 2005 dodána
naměřená data do databáze Informačního systému kvality ovzduší (ISKO).
V
tab. II.1.1 jsou přehledně uvedeny počty
lokalit v členění podle vlastníků provozujících příslušnou monitorovací síť.
Ve většině případů je v dané lokalitě instalován pouze jeden měřicí program.
Na několika lokalitách, zvláště ČHMÚ, je však instalováno více měřicích
programů. Jedná se např. o stanice Praha 4-Libuš, Košetice, Ústí n.L.-Kočkov,
Bílý Kříž a další, kde jsou vedle automatizovaného měřicího programu i další
měřicí programy: manuální, kombinovaný, PAHs a těžké kovy.
Tab. II.1.2 uvádí přehled počtu lokalit, kde se
provádí automatizovaný monitoring základních znečišťujících látek. Na
stanicích s automatizovaným monitoringem jsou znečišťující látky měřeny
kontinuálními analyzátory a naměřené koncentrace jsou jako 1hodinové průměry
přenášeny v reálném čase prostřednictvím komutovaných linek nebo radiovým
přenosem k dalšímu zpracování.
Tab. II.1.3 uvádí pro jednotlivé kraje přehled
počtu lokalit, kde se provozuje automatizovaný monitoring dalších
znečišťujících látek, včetně doprovodných meteorologických veličin.
Tab. II.1.4 uvádí přehled počtu lokalit v
jednotlivých krajích, kde se uvedené znečišťující látky sledují manuálními
postupy.
Tab. II.1.5 pak uvádí celkové počty lokalit se
speciálním měřením manuálními postupy v jednotlivých krajích.
Hustotu staničních sítí v jednotlivých oblastech České republiky a
zastoupení monitorujících organizací vystihuje mapa na
obr. II.1.1.
Grafy na
obr. II.1.2 znázorňují vývoj měření základních znečišťujících látek od roku 1971 pro
uvedené organizace a typy sítí, naměřená data jsou archivována v imisní
databázi ISKO.
Důležitým vodítkem při tvorbě map imisních charakteristik, prezentovaných v
ročence, je klasifikace měřicích stanic, která byla realizována v rámci
projektu VaV740/2/00 „Vyhodnocení připravenosti České republiky splnit
požadavky na kvalitu ovzduší podle směrnic EU a Konvence LRTAP“ [3] a dále
se rozvíjí.
Tato klasifikace stanic vychází z Rozhodnutí Rady 97/101/EC o výměně
informací (EoI) [4] a kritérií pro Evropskou síť kvality ovzduší EUROAIRNET
[5]. Požadavky plynoucí z Rozhodnutí Rady 97/101/EC jsou závazné pro členské
země EU.
Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinou oficiální evropskou klasifikaci, byla
aplikována na všechny imisní stanice ČR registrované v databázi ISKO.
Klasifikace monitorovacích stanic SIS v České republice je popsána ve
zprávě: Sládeček, J., Blažek, Z., (2000): „Aplikace kritérií pro klasifikaci
stanic a staničních sítí dle rozhodnutí o výměně dat 97/101/EC a kritérií
pro EUROAIRNET na stanice vstupující do procesu hodnocení kvality ovzduší“,
zpráva z řešení etapy úkolu DU01–1.E1, projekt VaV/740/2/00, ČHMÚ, Praha.
Klasifikace EoI byla zjednodušena Rozhodnutím Evropské komise 2001/752/EC.
Původní verze z roku 1997 však lépe vystihuje charakter umístění některých
monitorovacích stanic v ČR, proto byla v databázi ISKO ponechána. V ročence
byl termín „typ zóny“ nahrazen termínem „typ oblasti“ dle 2001/752/EC.
Úplná klasifikace podle EoI (tab. II.1.6)
skládající se ze 3 písmen oddělených lomítkem, je uváděna v tabulkách pouze
u těch stanic, kde byla oficiálně potvrzena v dané konkrétní lokalitě
odborným týmem pracovníků. V některých případech je uvedena neúplná
klasifikace (1–2 písmena), která byla převážně odvozena z účelu zavedení
příslušné stanice.
Ve třetím sloupci tabulky II.1.6
jsou uvedeny
pouze příklady kombinací charakteristik zón, ve skutečnosti je možná
jakákoliv logická kombinace. Důležité je však pořadí písmen – údaj na prvním
místě má vždy nejvyšší prioritu.
V legendách map polí koncentrací znečišťující látek je klasifikace EoI
uvedena ve zjednodušené podobě, odvozené převážně z typu oblasti dle
2001/752/EC. Správná aplikace této klasifikace při tvorbě map polí
znečišťujících látek je vázána na doporučený poloměr reprezentativnosti
podle typu stanice:
- dopravní – stanice přímo ovlivněná dopravou, umístěná do 50 m od
komunikace s velkou intenzitou dopravy, stanice by měla reprezentovat linii
v co nejdelší délce, poloměr reprezentativnosti stanice zde nelze správně
použít, býval uváděn v návrhu kriterií pro EUROAIRNET (Draft 98), méně než
10–15 m. Reprezentativnost se určuje pomocí délky komunikace: centrum města
více než 100 m, předměstí více než 1000 m.
- průmyslová – stanice přímo ovlivněná průmyslem, umístěná v areálu
továrny nebo v místě předpokládaného zásahu vlečkou ze zdrojů zpravidla v
převládajícím směru větru. Poloměr reprezentativnosti stanice je uváděn v
hodnotách 10–100 m.
- pozaďová – stanice v nezatížených lokalitách, měřící pozadí regionů,
měst a průmyslových oblastí. Rozhodujícím kritériem by mělo být, že stanice
není přímo ovlivněna žádným zdrojem. Poloměr reprezentativnosti stanice se
zde liší podle typu oblasti:
- u stanic městských a předměstských: více než 1–1,5 km,
- u stanic venkovských: více než 5 až asi 60 km (v ČR se většinou pohybuje
od 10 do 20 km)
V roce 2005 byly v provozu tři specializované stanice, označené jako
dopravní hot spot, Praha 2-Legerova, Ústí n. L.-Všebořická a
Ostrava-Českobratrská. Tato měřicí místa jsou orientovaná výhradně na
dopravu a z toho vyplývá jejich imisní zatížení. Tyto stanice splňují
kritéria umístění vzorkovacích zařízení orientovaných na dopravu dle
nařízení vlády č. 350/2002 Sb. (Pro měření všech znečišťujících látek
alespoň 25 m od kraje velkých křižovatek a alespoň 4 m od středu nejbližšího
jízdního pruhu.)
Od roku 2004 je v tabulkách uvedeno podrobnější rozčlenění pozaďových
venkovských stanic do podkategorií dle Rozhodnutí 2001/752/EC a technické
zprávy č. 12 Kritéria pro EUROAIRNET, EEA.
- příměstská, kód NCI, umístěná ve venkovských/ zemědělských oblastech ve
vzdálenosti 3–10 km od zastavěných oblastí a jiných významných zdrojů,
poloměr reprezentativnosti větší než asi 5km
- regionální, kód REG, umístěná ve venkovských/ zemědělských oblastech ve
vzdálenosti 10–50 km od zastavěných oblastí a jiných významných zdrojů,
poloměr reprezentativnosti větší než asi 20 km
- odlehlá, kód REM, umístěná ve venkovských/přírodních oblastech v
minimální vzdálenosti 50 km od zastavěných oblastí a jiných významných
zdrojů, poloměr reprezentativnosti větší než asi 60 km.
Další podrobnosti o staničních sítích, použitých metodách měření, mezích
detekce jednotlivých používaných metod, podrobný aktuální seznam stanic v
územním členění a další podrobné údaje uvádí souhrnný tabelární přehled [2].
Míru využitelnosti dat dodaných za hodnocený rok ze staničních sítí institucí
přispívajících do imisní databáze ISKO vyjadřují tabulky II.1.7 až II.1.10.
Tabulky prezentují formou zlomku počet monitorovacích stanic dané sítě, které
pro uvedenou veličinu splnily kriteria pro platnost ročních imisních
charakteristik, k celkovému počtu stanic, uvedených ve jmenovateli zlomku,
měřících v dané síti uvedenou veličinu. Pod zlomkem je pak tento poměr platných
dat z ročního souboru naměřených a verifikovaných dat dodaných pro příslušnou
veličinu danou organizací/sítí vyjádřen v procentech. Platnost dat je stanovena
na základě velikosti nejdelšího souvislého ročního výpadku měření (NSV) a
minimálního požadovaného procenta (MP) platných údajů z ročního souboru dat.
Nejdelší souvislý roční výpadek vyjádřený počtem dní a minimální procento
požadovaných platných údajů se jako základní parametry kritéria úplnosti a
rovnoměrnosti údajů pro výpočet ročních imisních charakteristik vyhodnocují při
celoročním zpracování a ukládají se jako součást ročního datového souboru, pro
každou stanici a veličinu.
Kritérium MP≥66 % a NSV≤40 je použito pro platný roční aritmetický průměr
koncentrací dané látky a je zároveň kritériem pro určení míry využitelnosti dat
v tab. II.1.7–II.1.10. Během let 2003 a 2004 došlo k výrazným změnám v měřicí
síti ČHMÚ. Rozmístění měřicích míst bylo určeno s ohledem na cíle měření dané
příslušnými směrnicemi EU, zákonem č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a nařízením
vlády č. 350/2002 Sb. Tyto změny byly v roce 2004 dokončeny a měřicí programy a
způsoby měření znečišťujících látek zajišťují sledování kvality ovzduší na celém
území ČR, zejména pak v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší.
Tab. II.1.1 Přehled počtu lokalit, kde se měří
znečištění ovzduší v České republice, podle vlastníka, 2005
Tab. II.1.2 Přehled počtu lokalit, kde se měří
základní znečišťující látky na stanicích AMS v České republice, podle vlastníka,
2005
Tab. II.1.3 Přehled počtu lokalit, kde se měří
další znečišťující látky a doprovodné veličiny na stanicích AMS v České
republice, podle vlastníka, 2005
Tab. II.1.4 Přehled počtu lokalit, kde se měří
základní znečišťující látky manuálními postupy v České republice, podle
vlastníka, 2005
Tab. II.1.5 Přehled celkového počtu lokalit se
speciálním měřením manuálními postupy v České republice, podle vlastníka, 2005
Tab. II.1.6 Klasifikace stanic podle EoI
Tab. II.1.7 Procenta platných dat ze stanic s
kontinuálním měřením, 2005
Tab. II.1.8 Procenta platných dat ze stanic s
manuálním měřením, 2005
Tab. II.1.9 Procenta platných dat ze stanic s
měřením meteorologických prvků, 2005
Tab. II.1.10 Procenta dat ostatních měření, 2005
Obr. II.1.1 Významné staniční sítě sledování kvality venkovního ovzduší, stav
2005
Obr. II.1.2 Vývoj monitoringu základních znečišťujících látek u vybraných
organizací
