VII. OBLASTI S PŘEKROČENÍM IMISNÍCH LIMITŮ

VII.1 OBLASTI S PŘEKROČENÍM IMISNÍCH LIMITŮ Z HLEDISKA OCHRANY LIDSKÉHO ZDRAVÍ

Zákon o ochraně ovzduší stanovuje imisní limity pro vybrané znečišťující látky bez dalšího rozlišení na imisní a cílové imisní limity. Pro rok 2013 jsou druhým rokem vymezeny oblasti s překročením imisních limitů hromadně pro všechny znečišťující látky, které jsou sledovány z hlediska ochrany lidského zdraví.

Mapa oblastí s překročením alespoň jednoho imisního limitu¹ bez zahrnutí ozonu podává ucelenou informaci o kvalitě ovzduší na území ČR v roce 2013. V hodnoceném roce bylo jako tyto oblasti vymezeno 17,5 % území ČR, kde žije přibližně 54,6 % obyvatel (obr. VII.2).

Při podrobnější analýze (tab. VII.1) je jasné, že zařazení zón a aglomerací do těchto oblastí je v naprosté většině zapříčiněno překročením denního imisního limitu pro suspendované částice PM₁₀ a překročením ročního imisního limitu pro PM_2,5 a benzo[a]pyren. V některých oblastech, zejména dopravně a průmyslově zatížených, se na zařazení území do těchto oblastí v menší míře podílelo v roce 2013 i překročení imisního limitu pro NO₂, kadmium a arsen (kapitola IV a obr. IV.3.1, obr. IV.6.1 a IV.6.2). Poprvé od zahájení měření benzenu v roce 1999 nebyl překročen imisní limit pro benzen, který se podílel na zařazení území do těchto oblastí v aglomeraci O/K/F-M.

V meziročním porovnání podíl oblastí s překročením alespoň jednoho imisního limitu¹ poklesl, což je dáno zejména poklesem plochy území, kde došlo k překročení imisních limitů pro PM₁₀ a benzo[a]pyren.

Po zahrnutí přízemního ozonu bylo oblastí s překročením alespoň jednoho imisního limitu vymezeno 37 % území ČR (obr. VII.1). Podíl obyvatel žijících v těchto oblastech je přibližně 60 %. Navýšení podílu obyvatel po zahrnutí přízemního O₃ do vymezení těchto oblastí není tedy vysoké. Důvodem je výskyt zvýšených až nadlimitních koncentrací O₃ převážně v relativně čistých přírodních oblastech, tedy v oblastech s menší hustotou obyvatel (obr. IV.4.1). Nicméně v porovnání s rokem 2012 podíl území resp. obyvatel vystavených nadlimitní koncentraci O₃ v roce 2013 stoupl (podrobněji viz kapitola IV.4).

Z důvodu návaznosti na hodnocení v předešlých letech (obr. VII.3, tab. VII.1) byla zvláště vymezena i území s překročením imisních limitů stanovených bodem 1 (dříve oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší tzv. OZKO) a území s překročením imisních limitů stanovených bodem 3 (dříve oblasti s překročením cílových imisních limitů bez zahrnutí ozonu). Vývoj vymezení těchto oblastí dříve nazývaných OZKO je dán zejména nadlimitním znečištěním ovzduší částicemi PM₁₀ a do určité míry kopíruje trend jejich koncentrací (kapitola IV.1.2), tzn. největší plocha OZKO byla vyhodnocena v letech 2006, 2010 a 2011. Vývoj oblastí dříve nazývaných oblasti s překročením cílových imisních limitů bez zahrnutí ozonu je dán zejména nadlimitním znečištěním ovzduším benzo[a]pyrenem. Zde je ale třeba při dalším hodnocení uvažovat i nejistotu odhadu polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu (kapitola IV.2, Příloha I).

Oblasti s překročením imisních limitů jsou vymezovány od roku 2006. Stále nezanedbatelná část území ČR je vystavena nadlimitním koncentracím znečišťujících látek. Při pohledu na mapy (obr. VII.1 a VII.2) je jasné, že se jedná o oblasti s vysokou hustotou zalidnění.

VII.2 OBLASTI S PŘEKROČENÍM IMISNÍCH LIMITŮ Z HLEDISKA OCHRANY EKOSYSTÉMŮ A VEGETACE

Z hlediska ochrany nejhodnotnějších přírodních lokalit ČR bylo vyhodnoceno i překročení imisních limitů² pro ochranu ekosystémů a vegetace na území NP a CHKO (tab. VII.2). Celkem došlo k překročení na 0,7 % území NP a CHKO (obr. VII.5). Na základě územního rozložení se nadlimitní koncentrace NOx vyskytují zejména v okolí dopravních komunikací; z hlediska nejhodnotnějších přírodních částí ČR došlo k překročení imisního limitu pro NOx na velmi malém území několika CHKO ČR (tab. VII.2).

Imisní limit pro přízemní O3, tj. expoziční index AOT40, je obvykle překročen na relativně velkém území ČR. V roce 2013 však došlo k poklesu hodnot AOT40 na 91 % lokalit (kapitola IV.4.1) a k jeho překročení pouze na malém území ČR (obr. IV.4.5) v rámci CHKO Bílé Karpaty (obr. VII.5).

 

Tab. VII.1 Překročení imisního limitu (LV) v rámci zón/aglomerací, krajů a obcí s rozšířenou působností České republiky, % plochy územního celku, 2013

Tab. VII.2 Překročení imisního limitu (NO_x a AOT40) pro ochranu ekosystémů a vegetace v rámci NP a CHKO, % plochy NP a CHKO, 2013

 

Obr. VII.1 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví se zahrnutím přízemního ozonu, 2013
 

Obr. VII.2 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu zdraví bez zahrnutí přízemního ozonu, 2013
 

Obr. VII.3 Překročení imisního limitu v České republice, % plochy, 2006–2013
 

Obr. VII.4 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu ekosystémů a vegetace na území NP a CHKO bez zahrnutí přízemního ozonu, 2013
 

Obr. VII.5 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity pro ochranu ekosystémů a vegetace na území NP a CHKO se zahrnutím přízemního ozonu, 2013

 

---

¹Roční imisní limit pro PM₁₀, PM_2,5, benzo[a]pyren, NO₂, olovo, kadmium, arsen, nikl a benzen, imisní limit pro CO (max. denní 8hod. klouzavý průměr), denní imisní limit pro PM₁₀ a SO₂, hodinový imisní limit pro SO₂ a NO₂.

²LV pro roční a zimní průměrnou koncentraci SO₂, LV pro roční průměrnou koncentraci NO_x a imisní limit pro O₃ vyjádřený jako expoziční index AOT40.