SIVS - Teplota



Všeobecná charakteristika


Počasí na Zemi vykazuje neustálé změny. Od poměrně pravidelného denního a ročního chodu meteorologických prvků a jevů po různé, často nepravidelné kolísání počasí v závislosti na zeměpisné poloze místa, atmosférické cirkulaci i místních podmínkách. Kolísání meteorologických prvků v obvyklých mezích je přirozené a pociťujeme ho obvykle jako příjemné. Naopak extrémní projevy počasí působí mnohdy škody na majetku, v průmyslu, energetice i v přírodě, někdy i na lidských životech. Tyto škody mohou být zvyšovány nevhodnými, nepřirozenými zásahy člověka do přírody.


Také zvyšování neúčelné, v současnosti často uměle vyvolávané, nadspotřeby vede nejen k nadměrnému odčerpávání surovinových a energetických zdrojů Země, ale i ke zbytečnému zatěžování životního prostředí odpady a znečištěním. To vede i ke snižování jeho odolnosti vůči nepříznivým klimatickým jevům (zvýšené ohrožení stromů při vichřicích v důsledku jejich oslabení emisemi), změnám klimatu v důsledku emisí skleníkových plynů s důsledkem zvýšení četnosti extrémních projevů počasí, snížení zemědělské produkce atd. Znečištění se dále dostává do vody, půdy, vegetace, moří a oceánů, tedy i do potravinového řetězce, což povede k nedostatku kvalitní pitné vody a k postupnému zhoršování zdraví obyvatel.


Lidské technologie by měly směřovat k vysoké cílové uspořádanosti, aby minimalizovaly spotřebu surovinových a energetických zdrojů Země a množství odpadů. Právě tak se chová i život, jehož součástí stále zůstáváme i se všemi vymoženostmi moderních technologií. Na místo štěstí z materiální nadspotřeby postavit štěstí na harmonizaci mezilidských vztahů, na povýšení kvality vztahu muže a ženy, zlepšení vztahů se zvířaty, k přírodě, k Zemi, produchovnění vnímání světa v myšlení lidí, změně žebříčku hodnot lidského života. Chce člověk opravdu hlavně hodně vydělávat a mít velkou spotřebu a mnoho majetku, místo aby byl v pohodě v práci, v rodině, ve společnosti. Aby měl existenční a právní jistotu.


Extrémní projevy počasí představují zátěž pro člověka, zejména staršího a nemocného, pro malé děti a také zátěž pro zvířata. Tento vliv je do jisté míry subjektivní. Lidé žijící po dlouhé období v určitém podnebném pásmu jsou danému podnebí přizpůsobeni. K lepšímu zvládání vlivů přírody i počasí na člověka přispívá vše, co vede k dobrému zdraví: pozitivní přístup k životu, přiměřená fyzická a duševní činnost, zdravá strava, otužování a zejména nalezení smyslu života.


Co se týče proměnlivosti teploty vzduchu, nejmenší je v tropech. Naopak v mírných zeměpisných šířkách je značná, a to zejména ve vnitrozemí kontinentů. Podnebí v České republice je ovlivňováno jak vnitrozemským vlivem východní Evropy (přinášející v zimě mrazivé, v létě horké a suché počasí), tak i zmírňujícím vlivem Atlantického oceánu (přinášející vlhčí počasí se srážkami). Pokud jde o vliv nadmořské výšky, s jejím růstem teplota vzduchu obvykle klesá o 0,6 až st. C na 100 m. Výjimkou jsou tzv. inverzní situace. K nim dochází v zimním období, kdy v nižších polohách se udržuje studený vzduch s četnými mlhami a nízkou oblačností, zatímco na horách je slunečno a teplo. Z hlediska denního chodu teploty nejchladněji bývá ráno kolem východu Slunce, nejtepleji odpoledne zhruba kolem 14. hodiny místního času. Nejstudenějšími měsíci v roce jsou leden a únor, nejteplejšími červenec a srpen.



Vysoké teploty


Zátěž organismu způsobují vysoké teploty vzduchu obvykle již od 30 °C výše. Ty se vyskytují nejčastěji v letních měsících, tedy v červnu, červenci a srpnu. Přitom během dne obvykle teplota vzduchu kulminuje kolem 14. až 15. hodiny místního času (15 až 16 hodin letního času). V létě může teplota vzduchu v České republice výjimečně dosáhnout až 40 °C.


Velikost zátěže se zvyšuje s rostoucí délkou trvání období s vysokými teplotami a při vysoké vlhkosti vzduchu. Ta omezuje odpařování potu z těla a tedy jeho ochlazování a vede k pocitu dusna. Zátěž zvyšuje přímé sluneční záření, které je nejintenzivnější kolem poledne místního času (13 hodin letního času). V jeho důsledku se v létě výrazně ohřívají stěny budov, povrchy komunikací apod., takže v jejich blízkosti můžeme naměřit výrazně vyšší teploty vzduchu, než ve volné přírodě nebo v meteorologické budce, která se umísťuje nad zatravněným povrchem.


Největší zátěž vysokými teplotami bývá ve velkých městských aglomeracích. Situaci je zde možno zlepšit relativně jednoduše, a to výsadbou zeleně. Stromy ochlazují města dvojnásob – zastíněním a výparem. Rostliny vyměšují vodu skrze póry v listech, voda se vypařuje a při tom se spotřebovává teplo. Tento proces ochlazuje vzduch v okolí. Jeden vzrostlý strom s korunou o průměru 10 m může za den vypařit až 160 litrů vody.



Prudký pokles teploty


Prudké změny teploty vzduchu mohou nastávat v průběhu celého roku, nejčastěji se však vyskytují v zimě a na jaře. Přibližně dvacetistupňové rozdíly v teplotě vzduchu za jasných dní na jaře nejsou žádnou výjimkou, ale obvykle nejsou lidskému organismu nebezpečné. Větší zátěž pro organismus představují změny teploty vzduchu, které jsou doprovázeny větrem a srážkami, jak tomu bývá při přechodech výrazných atmosférických front. Pro organismus mohou být zátěží i teplotní změny při přechodu z místnosti do venkovního prostoru a naopak, a to zejména v zimě, kdy rozdíl mezi vyhřátou místností a venkovním prostorem často přesahuje 20 °C. Největší nebezpečí z hlediska zátěže na lidský organismus a také na chod hospodářství, často i na vegetaci představuje prudký pokles teploty pod bod mrazu. Ten je zařazen do výstražných informací SIVS.



Mráz ve vegetačním období


Podobně je do výstražného systému zařazen i jev Mráz ve vegetačním období. Výstraha se na něj vydává jen ve vegetačním období, jestliže se předpokládá pokles teploty vzduchu pod bod mrazu, který může poškodit vegetaci, a to jak na jaře kdy může poškodit zejména květy a vznikající malé plody, tak i na podzim, kdy hrozí pomrznutí plodů.



Silný mráz


Velmi nízké teploty vzduchu, pod -15 °C a nezřídka i pod -20 °C, se nejčastěji vyskytují v zimních měsících, tedy v prosinci, lednu a únoru, někdy i v časném jaru, tedy v březnu, a v pozdním podzimu, tedy v listopadu. V zimě může teplota vzduchu v České republice výjimečně klesnout až k -40 °C. Minimum teploty vzduchu nastává v době kolem východu Slunce. Mrazy jsou zesilovány vyzařováním tepla ze zemského povrchu, a to zejména zasněženého, za jasných nocí při utišení větru. Nejsilnější mrazy se obvykle vyskytují v horských údolích.


Výskyt silných mrazů znamená pro organismus zátěž. Přitom pocit chladu je ovlivňován i větrem – čím silnější vítr fouká, tím citelnější je pocit chladu. Vzhledem k tomu, že na horách fouká obvykle silnější vítr, než v nižších polohách, je tento faktor zřetelný zejména na horách – vyšší riziko podchlazení, omrzlin a vyčerpání.



Naměřené extrémy v České republice



Výstražné informace se vydávají na:


Možné škody a doporučení k eliminaci vlivů

Zpět