Jihovýchodní anticyklonální situace


Situace je tvořena mohutnou řídící anticyklónou v prostoru evropské části SSSR a Skandinávie. Výškové a přízemní tlakové pole této anticyklóny vytváří dvě skupiny situací. Výškové pole první skupiny je tvořeno hřebenem vysokého tlaku probíhajícím z východního Středomoří přes střední a východní Evropu do Skandinávie. V severní části hřebene se někdy tvoří samostatné jádro v oblasti baltských republik. Přízemní pole je tvořeno anticyklónou postupující po polární ose ze střední Skandinávie k jihovýchodu na Ukrajinu. Frontální zóna, tvořená řídící anticyklónou a cyklónou se středem západně od Islandu, probíhá daleko od střední Evropy, ze středního Atlantiku přes Norské a Barentsovo moře na Severní Ural. Výškové pole druhé skupiny je tvořeno anticyklónou nad západní částí SSSR, přízemní pole stacionární anticyklónou s nejčastějším výskytem středů nad Moskevskou oblastí. Frontální zóna probíhá jižně od řídící cyklóny ležící západně od Irska, ze středního Atlantiku přes Biskajský záliv do západního Středomoří. Přes rozdíly v tlakovém poli a v poloze frontální zóny se obě skupiny situací projevují ve střední Evropě cirkulačně shodně. Kolem řídící anticyklóny nad pevninou proudí studený vzduch od severu přes Ukrajinu na Balkán a odtud k severozápadu na naše území. Obě skupiny situací se vyskytují stejně často a takřka výlučně v přechodnou roční dobu a v zimě.



Typická situace první skupiny: 15. až 21. 3. 1953


Typická situace druhé skupiny: 3. až 6. 10. 1961



Návrat na stránku popisu synoptických typů


Návrat na hlavní stránku typizací povětrnostních situací