Národní centrum Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu

IPCC –  Třetí hodnotící zpráva

IPCC Third Assessment Report

Pracovní skupina I – „věda a výzkum“

Tato zpráva popisuje průběh změny klimatu do konce 20.století

Z pozorování a měření prokazatelně mj. vyplývá, že:

·        průměrná globální teplota povrchu Země se během 20.století zvýšila o 0,6^oC, z globálního hlediska byla poslední dekáda 20.století prokazatelně nejteplejší a rok 1998 byl prokazatelně nejteplejším rokem od r.1861, kdy byla v širší míře prováděna přímá měření teploty,

·        v posledních čtyřech dekádách teplota vzrůstala v celé spodní osmikilometrové vrstvě atmosféry s trendem 0,1^oC/10 let,

·        poklesla průměrná výška a horizontální rozsah sněhové pokrývky i rozsah území pokrytého ledovci,

·        průměrná výška hladiny světových oceánů vzrostla během 20.století o 10-20 cm,

·        srážkové úhrny ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule narostly ve 20.století s trendem 0,5 - 1 %/10 let a v tropických oblastech s trendem 0,2 - 0,3 %/10 let; v subtropických oblastech severní polokoule byl ve stejné době zaznamenám pokles srážkových úhrnů s trendem 0,3 %/10 let,

·        ve středních a vyšších zeměpisných šířkách se ve druhé polovině 20.století významně zvýšila četnost výskytu extrémních srážkových období.

Současně se jako přímý důsledek lidské činnosti zvýšila koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a jejich celková radiační účinnost. Koncentrace CO₂ vzrostly od roku 1750 o 31% a jejich současné hodnoty jsou nejvyšší za uplynulých 420 tisíc let. V posledních dvaceti letech narůstají ročně o 0,4% a přibližně ľ všech antropogenních emisí CO₂ pochází ze spalování fosilních paliv. Koncentrace CH₄ vzrostly za stejné období o 151% a koncentrace N₂O o 17%.

Projekce změny klimatu do konce 21.století

Předložené výsledky panelu IPCC podaly další důkazy, že doložené globální oteplení v posledních padesáti letech lze přičíst na vrub lidské činnosti. Podle scénářů dalšího vývoje naší planety nelze zatím předpokládat, že by během 21.století došlo k zásadnímu omezení vlivu lidské činnosti. Je proto třeba, abychom byli připraveni na to, že antropogenní vlivy budou ovlivňovat složení atmosféry i nejbližší budoucnosti.

Proto ještě daleko více musí varovat projekce dalšího vývoje globální změny klimatu, podložené hodnocením modelů GCM a reagujících na scénáře IPCC SRES (IPCC Special Report on Emission Scenarios) zpracované a publikované IPCC v roce 2000.

Složité, fyzikálně orientované globální klimatologické modely, zohledňující vývoj emisí skleníkových plynů z minulosti i jejich projektovaný vývoj do budoucnosti naznačují, že:

·        průměrná globální teplota povrchu Země vzroste během 21.století o 1,4 až 5,8^oC,

·        nárůst teploty bude během 21.století velmi pravděpodobně nepoměrně vyšší, než byl jakýkoliv naměřený trend v minulém století a jak ukazují paleoklimatologická data, nebude mít velmi pravděpodobně obdoby ani v historii posledních 10 tisíc let; lze očekávat, že teplota vzroste o 0,1 až 0,2^oC/10 let,

·        je velmi pravděpodobné, že globální oteplení se dotkne téměř všech částí planety, ale zejména severních částí Severní Ameriky, severní a střední Asie; naopak nižší než průměrný nárůst teploty lze očekávat v jižní a jihovýchodní Asii v létě a v jižní části Jižní Ameriky v zimě,

·        globální koncentrace vodní páry v atmosféře a atmosférické srážky během 21.století vzrostou; je pravděpodobné, že do poloviny 21.století se významně zvýší ve středních a vyšších zeměpisných šířkách a v Antarktidě v zimním období,

·        významnější budou změny ročních srážkových úhrnů v jednotlivých letech v těch oblastech, pro které jsou projektovány vyšší srážkové úhrny,

·        lze předpokládat, že se zvýší variabilita srážek v době letních asijských monsunů,

·        existují náznaky mírného zeslabování intenzity Golfského proudu, nicméně nelze se obávat, že by do konce 21.století byl odpovídají přenos tepla do vyšších zeměpisných šířek severní polokoule významně omezen,

·        průměrná výška hladiny světových oceánů vzroste do konce 21.století o dalších 10-90 cm,

·        nelze zatím odhadnout, do jaké míry se globální změna klimatu projeví na četnostech výskytu některých extrémních povětrnostních jevů, z nichž značná část může mít i významné dopady na životní prostředí i společnost; rovněž nelze zatím očekávat významnější změny v amplitudě ani intenzitě výskytu El Niňo v průběhu 21.století.

Bohužel je třeba přiznat, že globální změna klimatu vyvolaná lidskou činností může pokračovat i v dalších stoletích jako jeden z důsledků dlouhodobého působení většiny skleníkových plynů (zejména CO₂, N₂O, PFC, SF₆). I kdyby ke stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře došlo, stále ještě bude globální teplota planety Země vzrůstat. Zcela jednoznačně však platí, že čím bude hladina, na které budou koncentrace stabilizovány nižší, tím bude i trend dalšího nárůstu nižší.